Dominik má za sebou dlouhou léčbu, po operacích má tělo pokryté jizvami. Boj o svůj mladý život odmítá vzdát. Foto: archiv rodiny
Louny

Most – Představte si moment, kdy se dozvíte, že vaše dítě má rakovinu. A teď si zkuste představit, když vám řeknou, že už mohou nabídnout jen paliativní léčbu. Přesně v takové situaci se ocitli Simona Kirvejová a Roman Frencl z Mostu. Drtivou zprávu, že už lékaři motolské nemocnice nemohou pomoci, si v srpnu vyslechl Dominik Frencl.

Ještě mu není 20, s nemocí se pere už 5 let a poprvé se neskutečně zamiloval. Poslední roky tráví víc v nemocnici než doma, přesto nehodlá boj o svůj život vzdát. Nechce rezignovat, protože to nemá v povaze. I teď byste na první pohled neřekli, že má rakovinu. Dominik je upovídaný, usměvavý a neskutečně pozitivně naladěný. Jen ten neustálý kašel naznačuje, že něco není v pořádku. To něco, co jej trápí je Ewingův sarkom.

„Poprvé jsme tuto diagnózu slyšeli od lékařů motolské nemocnice. Kluk byl už delší dobu v mostecké nemocnici. Bolela ho noha, lýtko mu otékalo, ale lékaři na nic nepřišli. Mezitím mu sarkom dorostl délky 30 cm. Když se konečně přišlo na to, co mu je, převáželi ho rychlou na onkologii do Motola,“ vzpomíná na osudný rok 2018 chlapcův otec Roman Frencl. Pro rodinu to byla neskutečná rána. Strach o život syna přišel jen o rok později, kdy se rodina obávala o život tatínka. Romana Frencla totiž na ulici v Mostě přepadl násilník kvůli pár drobným. Lékaři mu nedávali moc nadějí, že přežije. Ale bojovná povaha se v této rodině očividně dědí.

 

Dominik před propuknutím nemoci byl mladý kluk, který rád zašel do posilovny. Foto: archiv rodiny

V Motole se také setkal s Osmany Laffitou, kterého má velmi rád. Foto: archiv rodiny

V motolské onkologii začal Dominikův dlouhý boj o život. Z vitálního mladíka, který rád zašel do posilovny, se stal ze dne na den kluk, který musel bojovat se všemi následky léčby. Vypadaly mu vlasy, bojoval s nechutenstvím. Před operací museli rodiče podepsat souhlas, že v případě potřeby budou souhlasit s amputací končetiny. „Při chemoterapiích je důležité, aby pacient hodně jedl a pil. Jenže vedlejšími účinky je nechutenství, změna chutí. Přinesl jsem mu něco, co měl rád a najednou mu z toho bylo na zvracení. Každý den se to měnilo a vy jako rodič uděláte vše pro to, abyste přinesl něco, co vaše dítě dokáže sníst a vypít,“ vzpomíná na začátky léčby Roman Frencl. Zatímco on byl se synem téměř nepřetržitě dva roky v Motole, maminka se doma musela starat o mladší dceru. Ta jako malé dítě mohla těžko chápat, co se děje.

Když Dominik vypráví o pobytu na onkologii, člověk by řekl, že to není nijak děsivé místo. „Moc jsem nechtěl být na pokoji, kdykoliv to šlo, byl jsem v herně. Abych si mohl povídat s ostatními dětmi, s jejich rodiči. Dodat jim naději a sílu, hodně z nich mi pak děkovalo, že jsem jim dodal odvahu. Ať si prý založím účet na sociálních sítích, že můžu takto pomoci i dalším,“ svítí mu při vzpomínce na tyto momenty oči. Jenže se musel vyrovnávat i s tím, že ne všichni skutečně boj zvládli. „Je to fakt šílené. Večer hrajete s dalším klukem na pokoji šachy a ráno je postel prázdná. Trávil jste s ním několik týdnů celé dny, povídal si s jeho rodiči a najednou není,“ vypráví tatínek, přičemž Dominik nechce o tomto bolestném okamžiku ani slyšet.

Jenže teď se mu musí vkrádat myšlenky na definitivní konec na mysl. Dominikovi se nemoc vrátila, má dvacet ložisek, tentokrát v plicích. „Když mi v srpnu lékař vysvětlil, že už mi neumí pomoc, odmítl jsem to. Prosil jsem ho, ať mi klidně jednu plíci vezmou, ale ať se aspoň o něco pokusí,“ odmítá se mladík vzdát. Když mu o novém nálezu lékaři řekli, nechtěl jim vůbec věřit, protože neměl žádné problémy s dechem.

Přestože lékaři v Motole už nabídli jen paliativní léčbu, Dominikova rodina se nevzdala. „V Motole nakonec hledají jiné řešení. My jsme navíc našli v Německu kliniku, která pacientovi se stejnou nemocí dokázala všechna ložiska zlikvidovat. Laicky mi bylo řečeno, že je rozstříleli laserem. Musím zjistit, zda by to šlo i u mého syna,“ vysvětloval minulý týden Roman Frencl.

Do Drážďan se vydal ve středu 11. října. Pokud to bude možné, měl by získat i představu, jak to bude finančně náročné. „Když Dominik onemocněl, musel jsem skončit v práci. Pomáhají nám přátelé, příbuzní včetně těch, co žijí v Británii. Bez všech těchto úžasných lidí bychom to vůbec nezvládli,“ váží si pomoci ostatních.

Na léčebné výlohy pro Dominika byla nyní také zřízena sbírka na platformě Donio. Najdete ji ZDE. Dokáží lidé pomoci chlapci z Mostu, tak jako nedávno dvouletému dítěti poslali miliony?

REKLAMA
REKLAMA

Podmínky užití

Texty označené jako (PR) nebo (PI) případně Reklamní sdělení či Sponzorováno jsou placenou inzercí.

Obsah tohoto webu je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování obsahu tohoto webu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu vydavatele webu výslovně zakázáno.

Za obsah inzerátů nese odpovědnost jejich zadavatel. Redakce se nemusí s obsahem inzerátů ztotožňovat a nenese žádnou odpovědnost za případné škody, které jejich zveřejněním vzniknou.

Nahoru