Litvínov, Most - Dnešní článek píšu s pomyslnou slzou v oku. Po téměř 39 letech u Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje totiž končí dlouholetý velitel směny A na litvínovské požární stanici, jeden z nejdéle sloužících hasičů a zároveň můj otec - nadpraporčík Ota Zápotocký. Vím, že o popularitu moc nestojí, tak snad mi tento článek nebude mít za zlé. Je to skromný člověk s dobrým srdcem a práci hasiče miloval. A třeba právě pomohl někomu z vás, proto je mojí milou povinností zpravit vás o jeho činech.
Ota Zápotocký nastoupil do sboru 1. 7. 1986 na tehdejší Okresní požární útvar (OVPÚ) v Mostě jako hasič. V letech 1988–1996 zastával funkci technika chemické služby. Od roku 1996 pak působil na stanici Litvínov jako velitel družstva, . U sboru sloužil úctyhodných třicet osm let a jedenáct měsíců a stal se jedním z nejdéle sloužících příslušníků Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje.
Během své téměř čtyřicetileté kariéry zasahoval u celé řady mimořádných událostí. Mezi ty největší patří:
- rozsáhlý požár tankoviště v areálu chemických závodů Litvínov (30. 11. 1996)
- účast na povodňovém odřadu v Troubkách (1997)
- požár skládky dřevní štěpky (2008)
Vždy si udržoval dobrou kondici a sportoval. Významnou stopu zanechal v požárním sportu, kterému se věnoval aktivně v letech 1987–2000. V roce 2006 se umístil na 2. místě v soutěži Železný hasič v Chomutově v kategorii 40–50 let.
Rozloučit se s ním nezapomněli ani jeho kolegové a kamarádi. Foto: HZS Ústeckého kraje
"Nadpraporčík Zápotocký byl vždy vzorem profesionality, oddanosti a lidského přístupu. Jeho bohaté zkušenosti a ochota předávat je mladším kolegům pomohly vychovat novou generaci hasičů. Za to mu patří hluboké uznání a srdečné poděkování. Loučení nebylo lehké. Sám nprap. Zápotocký přiznal, že odcházet po tolika letech je pro něj velmi těžké. Nicméně i nadále chce pomáhat lidem, a proto od června nastupuje jako sanitář v mostecké nemocnici. O to větší díky a úcta mu patří. Děkujeme, Oto!," uvedla mluvčí HZS Ústeckého kraje Lucie Vyškrabková.
Poděkovat ti musím i já. Vždy jsi mi byl vzorem, své práci jsi byl oddaný a pomáhal jsi lidem. A co je víc - chceš jim pomáhat dál. Je mi ctí být synem tak velkého muže.
Díky, táto!
Foto: HZS Ústeckého kraje
