Žatec - Vzpomínková akce u pomníku před městským hřbitovem v sobotu dopoledne připomněla 82. výročí tragických událostí v Českém Malíně na Volyni. Právě tam došlo v červenci 1943 k události srovnatelné s vypálením středočeských Lidic – nacisté tehdy v české obci na Volyni povraždili stovky lidí.
Akci jako každý rok uspořádalo Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel za podpory města Žatce. Pietního setkání se zúčastnili zastupitelé města i zástupci okolních měst a obcí, armády, polského velvyslanectví a Úřadu vlády ČR.
Malínskou tragédii připomíná každý rok vzpomínková akce před městským hřbitovem u pomníku, který v Žatci vznikl poté, co právě na Žatecko směřovala největší část volyňských Čechů, kteří se po druhé světové válce rozhodli vrátit do země svých předků.
Po položení věnců si účastníci setkání poslechli několik projevů, v nichž se jednak připomínala 82 let stará tragédie, jednak oddanost volyňských Čechů k Československu, ale také nutnost si stále připomínat historické tragédie, které jsou spojené s bojem za svobodu a nezávislost. To všem připomenul ve svém projevu i starosta Žatce Radim Laibl: „Stojíme tu zde, u jednoho z nejznámějších žateckých pomníků, u sochy ženy prchající před plameny. Zažila léta zájmu o volyňskou problematiku, ale i období, kdy se o volyňských Češích z ideologických důvodů mlčelo. Stojíme tu a držíme spolu. Pojďme spolu držet i v běžných dnech!“
K vyvraždění Českého Malína a sousedního Ukrajinského Malína došlo 13. července 1943. Nacisté obyvatele obou vesnic ráno vyhnali z jejich domovů a postupně povraždili. Část lidí postříleli, část nahnali do budov a upálili, včetně žen a dětí. Zahynulo celkem 374 Čechů, 26 Poláků a 132 Ukrajinců. Zachránilo se pouze několik osob, které nebyly přítomny v obci, nebo které byly nuceny hnát uloupený dobytek a vézt nakradený majetek.
Češi se na Volyň dostali v 19. století, když pomáhali osidlovat a rozvíjet část carského Ruska. Po druhé světové válce dostali jejich potomci možnost repatriace, čehož využilo asi 33 tisíc z nich. Většina volyňských Čechů se pak nově usídlila na Žatecku a Podbořansku – důvodem byl nejen zemědělský charakter regionu a zkušenosti s pěstováním chmele, ale také obrana státu. Generálnímu štábu československé armády tehdy vyhovovalo velké soustředění volyňských Čechů, z nichž mnozí měli bojové zkušenosti ze Svobodovy armády, právě v této oblasti.
Tomáš Kassal
