Klášterec nad Ohří – Hodiny malé, střední i velké, nástěnné, stojaté, vzhledu prostého i honosného, hodiny královské, vodní, mysteriózní, a to všechno pěkně na jednom místě. Popsat rozmanitost jednotlivých vystavovaných kousků, co všechno umí, jaké jsou, jejich „specialitky" a odlišnosti, to v jednom článku asi nelze. Nádhera a krása, která vás v nově otevřeném kláštereckém muzeu obklopí, je v podstatě písmem nevylíčitelná. To se musí jednoduše vidět.
Muzeum starožitných hodin otevřeli dva Václavové, otec a syn Šimonovští. První z nich podle svých slov sbírá hodiny dobrých padesát let, druhý pak „pouhých" dvacet. Ozubená kolečka, ciferníky, ručičky a záhadné tikající strojky jsou jejich životem.
Padesát let, to už je řádná porce. Vzpomenete si na svůj první kousek?
Pan Šimonovský st.: Docela přesně. Bylo mi sedmnáct, a koupil jsem si za sto padesát korun staré pendlovky. Otec mi je tehdy nechtěl pořídit, tak jsem musel za své. Mám je doma dodnes.
Když se rozhlédnu, vidím, jak se za ta léta hodiny rozrostly... Kolik vám jich prošlo rukama?
No tak to se vážně nedá spočítat. Pouze vím, že jsou z celé Evropy a USA.
Dobře, tak kolik jich tady máte vystavených?
To bude tak přes dvě stě kusů. Jsme jedno z největších nedotovaných hodinářských muzeí v republice. Dokonce se můžeme pochlubit, viceprezident asociace starožitnictví prohlásil, že lepší soukromé muzeum neviděl.
Gratuluji. Když se zde rozhlížím, žasnu. Vybrat pro laika ty nej hodiny není jednoduché. Máte vy sám nějaké „srdcovky"?
Je jich více. To víte, ke každým se váže nějaký příběh, nějaká historie či vzpomínka. Kdybych ale měl vybrat, zvolil bych hodiny mysteriózní, tajemné.
V jakém smyslu tajemné?
Nikdo neví, jak a čím jsou poháněny.
Tipuji strojek...
(smích) To samozřejmě. Ale věřte, není to zdaleka tak jednoduché a prosté. Jsou jakoby proti zákonům fyziky. (V této chvíli bere pan Šimonovský jeden kousek mysteriózních hodin do ruky a s bezelstnou větičkou „Tak se na ně podívejte" utíná možnost veškerých dalších argumentů. Ty hodiny jsou opravdu tajemné – poznámka redakce.)
Vy ale víte, kde je „zakopaný pes". Prozradíte?
Vím a neprozradím. Například u těchto mi trvalo tři roky, než jsem na to přišel. A to si troufám tvrdit, že už mi nějaký ten strojek na pracovním stole ležel.
Zkusil jsem to. Popojdeme dále, určitě se můžete pochlubit i jinými skvosty...
Něco tady ještě je (opět smích). Máme tu třeba hodiny dělané na zakázku pro Marii Terezii, jsou tu hodiny, které běží na jedno natažení rok a půl. Ty dokonce ukazují i polohu měsíce. Návštěvníci u nás mohou vidět originální německé oltářní hodiny z roku 1580 (mimochodem, vystavené exponáty jsou všechny originály a plně funkční – poznámka redakce). Jsou tady hodiny flašinetové, každou celou zahrají písničku. Hodiny vodní, to je opravdový unikát. O nich se kolegové z branže vyjádřili tak, že je nikdy neviděli. Je toho opravdu hodně.
V jedné větě řečeno, máme rádi takové kousky, které kromě ukazování času umí ještě něco navíc. Tady například teče malý vodopád, tady v koruně stromu létá pták, tady cvičí gymnasté, hrají trubači, zní krásná zvonkohra...
Další raritou jsou hodiny ve tvaru rakve. Ty si nechal udělat vídeňský továrník, majitel porcelánky, po smrti své manželky v roce 1897.Jak vidíte, nemají ciferník, přesto správný čas ukazují.
Někdy to vypadá trochu jako kýč, ale je to krásný kýč. Lidská fantazie nezná mezí.
Jdeme do muzea
Zlákal vás článek k návštěvě muzea? Vypravte se tam, stojí to za to. Muzeum najdete v Chomutovské ulici v Klášterci nad Ohří (pod náměstím vedle vchodu do zámku). Otevírací doba je denně od 9 do 17 hodin /v říjnu až březnu pouze do 15/, každé úterý vás navíc provedou sami oba sběratelé. Za vstup zaplatíte rovnou stovku, senioři půjdou za sedmdesát.
Malá "ochutnávka"
Chod jedněch hodin pan Šimonovský nakonec prozradil, jsou to ty vzácné vodní. „Jedná se o holandskou výrobu z roku 1685. Hodiny jsou kombinací dřeva a mosazi. Je v nich umístěna větší nádržka s plovákem, která se naplní vodou. Plovák vystoupá, ve spodní části se pustí kohoutek, který začne vodu přepouštět v určeném množství do dolní misky. Tento holandský kousek jde na jedno naplnění dvanáct hodin."
