Most – Jan Romportl je jméno, které v oboru umělé inteligence (AI) rezonuje na mezinárodní úrovni. Přestože dnes působí jako globální kapacita, jeho kořeny sahají na mostecké gymnázium. V prosinci se do svého rodného kraje vrátil jako hlavní hvězda Podnikatelského fóra Ústeckého kraje. V rozhovoru, který připravila Hospodářská a sociální rada Ústeckého kraje, vysvětlil, proč by se náš region neměl bát „černých labutí“ a jak vypadá budoucnost vzdělávání v praxi.
Ústecký kraj se dlouhodobě pohybuje na spodních příčkách ekonomických žebříčků, což Jan Romportl vnímá jako příležitost k unikátnímu restartu. Podle něj budou změny přinesené umělou inteligencí dramaticky ovlivňovat všechny pracovní pozice, a zatímco se zbytek světa bude snažit AI zavádět mechanicky a za každou cenu, náš region by se měl zaměřit na oblasti, které technologie nikdy plně nenahradí.
Hlavní potenciál vidí v rozvoji zručných manuálních profesí a v široce pojatém ošetřovatelství. Nejde mu však jen o zdravotní péči, ale o jakoukoli roli, kde je klíčové, že proti sobě stojí člověk a člověk. Právě průmyslová historie podle něj dává regionu lidské zdroje a prožitá traumata z transformace mu dodávají potřebnou energii k nekonvenčním krokům.
Odolnost nestačí, musíme být antikřehcí
Ústředním tématem Romportlova vystoupení byla takzvaná antikřehkost. Na rozdíl od prosté odolnosti, která pouze vydrží náraz, aniž by se změnila, antikřehké systémy pod tlakem a stresem rostou a sílí. Romportl to přirovnává k imunitnímu systému nebo stromům, které v bouři zesílí, zatímco v chráněném skleníku by se zlomily vlastní vahou. Ve světě, kde se může kdykoliv objevit „černá labuť“ – tedy nečekaná a zásadní globální událost, na kterou se nelze dopředu připravit – je právě antikřehkost jedinou cestou k přežití. Jako příklad uvádí newyorského taxikáře, který je každodenním bojem s realitou vytrénován k adaptaci, zatímco manažer v korporátu může při ekonomickém otřesu okamžitě ztratit půdu pod nohama.
Vzdělávání jako koktejl tradice a odvahy
Změny v technologiích se podle Romportla musí zásadně odrazit v tom, jak přistupujeme k výuce. Současný přístup, který označuje za „mírný pokrok v mezích zákona“, kdy školy pouze nakupují licence na ChatGPT a doufají v nejlepší, považuje za nedostatečný.
Navrhuje proto strategii založenou na dvou zdánlivě protichůdných pilířích. Tím prvním je to, co označuje jako „šedivou nudu“ – tedy návrat k historicky osvědčeným a stabilním základům. Děti se musí dál učit psát tužkou, rozvíjet gramotnost, matematiku, logické myšlení, kritický úsudek i tělesnou zdatnost. Jde o pilíř, který stroje jen tak nevyvrátí.
Druhý pilíř by měl být naproti tomu disruptivní a odvážně punkový. Školy by se neměly bát experimentovat s projekty, které mají obrovský potenciál, i když u nich hrozí riziko nezdaru.
V praxi by to mohlo znamenat, že studenti gymnázií dostanou za úkol vytvořit během měsíce počítačovou hru s tisíci hráči, budoucí strojaři na průmyslovkách sestaví z dostupných komponent humanoidního robota a žáci zdravotnických škol se přímo v paliativních týmech pokusí pochopit samotnou podstatu péče o lidskou bytost.
Vstup Jana Romportla byl vyvrcholením Podnikatelského fóra. Foto: Forum
Jan Romportl věří, že právě taková odvaha by mohla Ústecký kraj odlišit. Jeho snem je, aby se náš region stal prvním v Česku, který bude úspěšnost svého školství měřit nikoliv tabulkami, ale reálným počtem startupů, které žáci a studenti na středních školách každoročně založí.
