Žatec - Po šesti letech se opět v Žatci v úterý 25. dubna objevil písničkář Vlasta Redl se svou už šest let starou, Naší novou kapelou. Tentokrát přijel s úplně jinou šou než naposled. Její kostru tvoří už oněch šest let stejné písničky až na pár obměňovaných, ale je doplněna o komentáře, glosy a vyprávění po němž diváci propukali v nevázaný řehot.
Vlasta měl tentokrát sdílnou náladu a tak se diváci moli dozvědět třeba o tom jak jeho saxofonistu museli komunisté na přání Ray Charlese pustit na jeho západní šňůru a nechat mu přes noc udělat pas v padělatelské dílně. Hlavní byla ale Muzika. Ano muzika s velkým M protože Redl přijel na poměry folkového písničkáře s docela velkou kapelou a úplně jinými a bohatšími aranžmá než ho bylo lze kdy slyšet. Hodně se sice povídalo ale taky se hodně hrálo - koncert trval bezmála dvě hodiny bez přestávky.
Začalo se první, dá se říci kapelní třetinou v níž si posluchač měl čas zvyknout na poněkud jiný zvuk Redlových hitů. Začal s Carpe Diem a Město Měst z období hraní s AG Flekem.
Carpe Diem inspirovaná sovětskými raketami v ČSSR, zněla trochu jako od Pink Floyd. Do třetice “Jak vlastně vypadáš” odehrál Vlasta jen se svým Korgem (el.piano).Ve dlouhém proslovu poté představil svého Maďarského bubeníka a ten předvedl publiku jak vypadá maďarský beat box. Aby publikum nevychladlo zanotovali valašský crazy folklor rock Rafajův zákon. Vlasta Redl ale myslel i na ty kteří jeho tvorbu mají raději akusticky. Pro ně zařadil blok Sólo pro Vlastu v němž zazněly Přijdu Hned, Umět Tak Zpívat, Holky Z Utopie a aby akustické kytary nebylo málo, zahrál kytarista akustickou verzi And i love her od Beatles. V okamžiku kdy jiní zařazují přídavek Naše nová kapela byla teprve pořádné rozehraná a po Vlastově bloku odpočatá a tak se dostalo i na Rehradice, Montér blues a Husličky. Jako bonus a přídavek představili hudebníci své pojetí “druhé hymny” Ach synku synku s operními prvky. Koncert skončil a všichni byli spokojeni. Diváci si zanotovali své oblíbené, zasmáli se dosyta, muzikanti si vydělali, snad jen pořadatelé by si byli přáli plnější sál. Pokud se někdo nemohl dostavit nebo si chce koncert prožít ještě jednou se nabízí dvě možnosti.Koupit si nosič nazvaný Koncert který se nekonal nebo si na ivysilani.cz najít koncert z 28.12.2012.
Po Vlastovi Redlovi s jeho Naší Novou kapelou by málokdo čekal ještě něco výživnějšího. A přece! Širší veřejnosti poměrně neznámá současná první dáma britského blues Katie Bradley zavítalave středu 26.4. do Žatce aby v doprovodu českého blues bandu (Antonín Dlapa - kytara, Tomáš Hobzek - bicí a Miloš Černý - kontrabas ) zahrála na foukací harmoniku a zazpívala tak, jak to se na první dámu svého oboru sluší.
Zatímco jiné dámy si v taštičkách vozí všeliká šminkovadla, Katie Bradley z taštičky umístěné na stojánku vedle mikrofonu, vybírala nejrůznější harmoniky a potom do nich foukala takovým způsobem že by jí i protřelí bluesoví harmonikáři museli vyseknout poklonu. V okamžicích kdy jiní zpěváci nechávají hrát kapelu a chytají dech, ona sáhla po té správné harmonice a doplnila a dobarvila zvuk i své kolegy. Ale to hlavní byl samozřejmě její zpěv. Ten vychází z její lásky k blues a nespočtu prozpívaných a projamovaných hodin, postupem času s čím dál věhlasnějšími kolegy. Umí udělat z každé písničky svátek pro sebe i posluchače.
Hovoří sice dost vysoký hlasem ale když se rozezpívá tahá tóny až ze sklepa. Umí pořádně zavrčet i opřít se do tónu, nebo po něm klouzat. Podle toho jak k tomu text sám vybízí. Ostatně má na to postavu na níž byla i hrdá Ela Fitzgerald. Zpívala písně ze svých desek i písně z repertoáru bluesových klasiků napříč pohlavím. Z neznámějších I´d Rather Go Blind nebo dvojsmyslné I´v Got My Mojo Working nebo Kiss Me In The Dark. Ale spíš než na titulu záleželo na tom jak zpívala. Jaký to byl pocit sedět v divadelním sále a naslouchat jejímu zpěvu a harmonice. To vše ovšem podepřeno skvělými českými hudebníky. Na basistovi bylo poznat že má jazzovou průpravu, Tomáš Hobzek už léta doprovází interprety z celého světa při Českých tour - nakonec v Žatci už hrál po několikáté - a jako vždy skvěle doplňoval zbytek blues bandu.
Kytarista Antonín Dlapa je ovšem samostatná kategorie. Hrál tak že to působilo jakoby na pódiu probíhaly dva koncerty - kytarový a pěvecký. Dal vzpomenout na zahraniční bluesové kytaristy které už žatecký divadelní sál měl to štěstí slyšet. Katie Bradley zpívává s mnohými bluesovými velikány takže ji jen tak nějaký kytarista nepřekvapí ale podle toho jak často s úsměvem ukazovala rukou na kytaristu a vyslovovala jeho jméno bylo poznat, že se jí jeho hra hodně zamlouvá. V tom byla zajedno s hrstkou odvážných diváků - kteří přišli v menším počtu než by se na takovou kvalitu slušelo - protože potlesk během písni byl téměř permanentní. Středeční bluesový večer se hodně povedl a pořadatelům patří pochvala za to že se opět nebáli pozvat osobnost ačkoli věděli že žatecký divák si na osobnosti příliš nepotrpí.
